Ohlasy v médiích

Virtuózní houslový koncert Jiřího Vodičky se konal v sobotu 10. září 2022 v moderním kostele svatých Cyrila a Metoděje v městské části Ostravy Pustkovec. Houslista vystoupil spolu se souborem Barocco sempre giovane a přednesli virtuózní skladby barokních houslových mistrů, Pietra Antonia Locatelliho, Arcangela Corelliho a Giuseppa Tartiniho. Sólista se představil jako výsostný mistr svého nástroje a se souborem předvedli vynikající souhru.

Virtuózní houslové koncerty jsou pevnou součástí hudebních festivalů. Dnešní publikum, stejně jako kdysi v baroku, rádo obdivuje precizní a virtuózní hru na housle a očekává, možná víc než jindy, hudební show. Zjevně proto sólový houslista Jiří Vodička přizval ke spolupráci mladý smyčcový soubor Barocco sempre giovane, který se od svého založení v roce 2004 etabloval jako přední český soubor, který se specializuje na díla vrcholného baroka, nevyhýbá se však ani pozdějšímu repertoáru a dokáže hrát i soudobé skladby. Jeho uměleckou vedoucí je Iva Kramperová Svobodová, která je primáriem souboru.

Na koncertě 10. září se Iva Kramperová postavila k pultu vedle Jiřího Vodičky a spolu hráli pasáže, ve kterých housle vzájemně soutěží a doplňují se. Jiří Vodička předváděl své umění se samozřejmou lehkostí, ale Iva Kramperová se nedala zahanbit a byla mu rovnocennou partnerkou, jejich housle souzněly barvou i volumenem a i ladění bylo vyvážené. Byla to vynikající partnerská dvojice, podporovaná stejně dobře vyladěným i pohotovým souborem. Dvanáct hudebníků, troje první housle, dvoje druhé housle, dvě violy, dvě violoncella, kontrabas, cembalo a theorba tvořily jeden ústrojný celek. Akustika kostela byla pro soubor velmi přátelská a všechny nástroje byly dobře čitelné.

Koncert patřil třem představitelům baroka, kteří byli ve své době velmi slavní a oceňovaní. Zahájila skladba Pietra Antonia Locatelliho, kterého dnes už znají jen housloví fanoušci. Ve své době (1695–1764) to byla superstar, houslový virtuos z Bergama, cestoval nejen po Itálii, ale koncertoval i v Bavorsku, Prusku i Nizozemí, všude sklízel ovace a vydělal značné jmění, také díky privilegiu tisknout hudebniny. V Amsterodamu také vyučoval a pořádal koncerty. Pravděpodobně obchodoval i s obrazy a knihami. Pracoval, řečeno dnešním termínem, na „volné noze“, aniž by byl vazalem nějakého dvora či církve, což bylo tehdy téměř nemožné. Locatelli však nemožné dokázal i ve hře na housle, což dokládá jeho sbírka Umění houslí, soubor dvanácti děl, která jsou přehlídkou nejobtížnější houslové techniky i v dnešní době. Na tomto koncertě zazněla jedna část ze sbírky Introduzione teatrale č. 4, op. 4 s částmi Allegro–Andante–Presto. Orchestr se zde předvedl jako kompaktní mechanismus, přesně sehraný a barevně zvukově plný.

Druhá skladba byla od skladatele Arcangela Corelliho, Concerto Grosso D dur č. 4, op. 6. Nyní předstoupil před orchestr Jiří Vodička a Iva Kramperová se postavila na střed vedle něho a od této chvíle nastalo klání dvou výsostných hudebníků, za vydatné podpory sólového violoncella Heleny Matyášové a za zvukové spolupráce celého orchestru. Adagio, Allegro – Adagio – Vivace – Allegro vyplnilo obsah skladby skladatele, který je považován za učitele Locatelliho.

Giuseppe Tartini pocházel z Benátek a rovněž se proslavil jako výjimečný houslista a skladatel, z jehož obsáhlé tvorby je dodnes slavná jedna sonáta. Ale soubor zahrál nejprve jeho Koncert A dur pro housle, smyčce a continuo, T96 s částmi Allegro – Largo – Presto a prokázal opět skvělou souhru a preciznost. Následoval poté Pietro Antonio Locatelli a jeho Concerto Grosso D dur č. 5, op. 1 s částmi Largo – Allegro – Largo – Allegro, kde sólisty byli vedle Jiřího Vodičky Iva Kramperová na housle, Vít Kubík na violu a Helena Matyášová na violoncello. Jejich virtuozita ponoukla obecenstvo k potlesku i mezi větami, už nevydrželo čekat, až celá skladba končí.

Poté teprve následovala skladba Giuseppa Tartiniho, která ho proslavila dodnes. Concerto Grosso „Ďáblův trylek“, s částmi Larghetto affettuoso – Allegro – Grave – Allegro assai. Byl to opět závod „kdo s koho“, soupeření dvou výsostných houslistů, které dokázalo poučené publikum ocenit. Jako poslední v programu byla opět skladba Pietra Antonia Locatelliho ze sbírky Lʼarte del Violino (Umění houslí), Koncert D dur č. 12 pro housle, smyčce a continuo, op. 3 s názvem „Il Labirinto Armonico. Facilis aditus, difficilis exitus“, s částmi Allegro – Largo – Allegro. Jiří Vodička zde měl skvělou možnost prokázat svoji vynikající techniku a výsostnou muzikalitu a strhl obecenstvo k nadšeným ovacím. Prokázal, že je právem řazen mezi špičkové sólové houslisty a že pro něho neexistuje skladba, kterou by nedokázal zvládnout s bravurou a lehkostí. Jeho housle mají krásný tón, což u houslí z dílny Josepha Gagliana, které vyrobil v roce 1774, nepřekvapuje. Následoval přídavek, zprvu jen lehký hudební humor na téma „Skákal pes“, které rozvinul v efektní variace, a pak už to bylo opakování části Largo z Tartiniho Koncertu A dur. Publikum projevovalo svoji spokojenost s koncertem a i umělci se rozcházeli s pocitem dobrého a poctivého muzicírování.

„Iva Kramperová se postavila k pultu vedle Jiřího Vodičky a spolu hráli pasáže, ve kterých housle vzájemně soutěží a doplňují se.“

„Jiří Vodička předváděl své umění se samozřejmou lehkostí, ale Iva Kramperová se nedala zahanbit a byla mu rovnocennou partnerkou.“

„Koncert patřil třem představitelům baroka, kteří byli ve své době velmi slavní a oceňovaní: Pietro Antonio Locatelli, Arcangelo Corelli a Giuseppe Tartini.“

Zdroj příspěvku